Zkuste si představit, že na sobě máte modrozelený kabátek, na němž se to hemží osmi miliardami lidiček. Lidičkové jsou to nanejvýš nezbední. Tropí všeobecnou neplechu. Hlučí a drze si otevírají hubu na Všehomíra i počasí. Nezhasínají, když jsou spát. Nenasytně kutají díry a jemnou tkaninu neurvale převrací vzhůru nohama. Ve švech se hromadí smetíčka všeho druhu a vůbec to kolem lidiček začíná řádně smrdět.
Přestože pravidelně odstraňujete žmolky a vlasy a smetáváte prach z ramenou a pálíte zapalovačem nitě a přepíráte bez aviváže s krajkovým kombiné na třicítku, nestačí to. Kabátek je samý flek. Řídne a páchne.
Jak tedy zjednat nápravu? Postačí, když se svlečete a rozhodnou dlaní vyprášíte kabátek přes koleno? Spíš ne. Tedy do čistírny s ním! Vichry a voda a cos žíraviny!
Ne? Ani to nestačilo? Nu což! Spalte ten užmoulaný hadr a převlečte se, třeba do kuního kožíšku. Lidičkový kabátek už beztak vychází z módy. Podobně jako před šedesáti šesti miliony let, kdy se počínaje Mexickým zálivem a Karibikem přestali nosit dinosauři.