Proč já píšu?

Kromě typického ráda píšu, ráda se realizuju, ráda jsem za vtipnou, bych velice ráda odlehčila našemu bytí a vylepšila skóre příjemným chvílím. To aby náhodou starosti nebyly v přesile, jakože často jsou, ať děláme, co děláme. Proto  vás všechny srdečně zvu k počtení o mých poklescích i ctnostech, nesnázích i umu, starostech i radostech a taky o kunách.

Proč vy čtete?

Protože nemáte, co ztratit! Můžete jen získat:

Za prvé. Jestliže se zasmějete nahlas, vyrobím vám medaili.

Za druhé. Pokud se pod fouskem (máme ho všichni, jen se nedělejte) toliko pousmějete, odměňte se čokoládou, douškem řádně chlazeného piva, dvěma hodinami v posilovně, dlouhým spánkem… každý co je mu libo, protože jste si právě vylepšili karmu a udělali mě zase o něco šťastnější.

Za třetí. Ačkoliv při čtení zůstanete naprosto vážní, přece jen, byť jen na skromných pár minut, zapomente na vlastní trable a bolesti. Tedy, vylepšili jste karmu mně, a to se taky počítá.

Za čtvrté. Může se stát, že vás pobouřím a otrávím svou trapností, podivnou náturou a střeleným stylem psaní. V pořádku. Přispějete to k upevnění vaší integrity, budete se cítit silnější a lepší. A to chcete! Jen mi o tom, prosím, neříkejte :-)

PS: Proč pepka klepe a pošťák ne?

Pošťák ani nezvoní. Má toho moc. Má toho plné zuby. Má mizerný plat. A to se ví. Pepka toho má taky moc. Možná toho má i plné zuby, o mzdě nemůže být řeč. Nezvoní. Pepka klepne a je hotovo.