Hoří má planeta aneb jedna malá ekologická

Zkuste si představit, že na sobě máte modrozelený kabátek, na němž se to hemží osmi miliardami lidiček. Lidičkové jsou to nanejvýš nezbední. Tropí všeobecnou neplechu. Hlučí a drze si otevírají hubu na Všehomíra i počasí. Nezhasínají, když jsou spát. Nenasytně kutají díry a jemnou tkaninu neurvale převrací vzhůru nohama. Ve švech se hromadí smetíčka všeho druhu a vůbec to kolem lidiček začíná řádně smrdět.

Přestože pravidelně odstraňujete žmolky a vlasy a smetáváte prach z ramenou a pálíte zapalovačem nitě a přepíráte bez aviváže s krajkovým kombiné na třicítku, nestačí to. Kabátek je samý flek. Řídne a páchne.

Jak tedy zjednat nápravu? Postačí, když se svlečete a rozhodnou dlaní vyprášíte kabátek přes koleno? Spíš ne. Tedy do čistírny s ním! Vichry a voda a cos žíraviny!

Ne? Ani to nestačilo? Nu což! Spalte ten užmoulaný hadr a převlečte se, třeba do kuního kožíšku. Lidičkový kabátek už beztak vychází z módy. Podobně jako před šedesáti šesti miliony let, kdy se počínaje Mexickým zálivem a Karibikem přestali nosit dinosauři.