Žena nechce panikařit, ale prý už není času nezbyt. Jeden muž nakapal ráno do sklenice s vodou esenciální olejíček. Aby prý klientům terapeutovna hezky voněla. Pozdě odpoledne tentýž muž vodu vypil. Do dna. Chutnala mu. Po perníčních. Voněla mu po Vánocích…
Přišli dva. Jen jeden se zul. Díry na fuseklích mladého muže tak už nebyly tajemstvím. Zásuvka cajk. Prodlužka cajk. Kabel k tiskárně cajk. Ostatní zásuvky cajk. Mlaďoch drbajíc si nahý palec o nahý palec je v koncích…
K večeři palačinka. Její okraje ala fjordy zjevně vykousalo moře. Teď už jde jen o to, které a kde přesně. Grónsko? Island? Norsko? Falklandy? Žena tápe. Naštěstí je tu lívanec, co se právě ženě líně převaluje v ústech a co jí dovolí připomenout, že bohaté zeměpisné znalosti má přece v malíčku...…
Vítr. Déšť. Vlakové couračky. Hodinu po poledni profesor píše, kdeže žena je. Že on je doma a u PC a online. Žena není online. Je přede dveřmi kabinetu. Zbůhdarma na ně ťuká. Nejistě přešlapuje. Pročítá nástěnky. Oslovuje chytré pocestné. Nahlíží do pánských záchodků…
Hyc jak sviňa. A v rybníce. Tři pedagožky. Živě sobě promlouvají. Tu a tam. Distingovaně cvaknou si kalné vody. Kapři majstrují. Skáčou tak vysoko, že delfíni. Na dece pod vrbou. Závistivě mhouří očka. Však tři baby, no ne?…
Nic po ránu neosvěží víc. Než hádka s partnerem. O tom, jestli to ona řekla a on slyšel. Jestli to bylo před tím, nebo potom, co ona promluvila o tom. Ale co už. Vždyť on neslyšel ani předtím, ani potom…
Vyprala žena mohér. Na čtyřicítku. Kde jsi, příčino? Dlíš v neduživém kvocientu inteligenčním? Či v roztržitosti génia? Morčeti Mikoušovi. Je to buřt. Raduje se. Má nový svetr. Luxusní. Je mu tak akorát. Barva splývá s podestýlkou a dravé káně je bez šance. Mikouš divoce kluše. Smykuje…
Žena sama na cestách. V plískanici a vlhkém šeru přestupuje z bryčky do bryčky. Přehazuje tlumok z ramene na rameno. Mžourá skrze hustý déšť. Pase po světle, co není jen mlžně rozpitá kaňka kandelábru. A hleďme ho! Hostince! Tváří se přívětivě. Krb plápolá poveselu. Rožní se sele…