Best before, but also good after
Na ženu laškovně rozvlnil obočí mladý muž. U bazénu se slanou vodou. S džin fizzem po pravici a matinkou po levici. Žena byla upřímně překvapená…
Višeň
Žena má bratránka, co spadl z višně. Rostla planě. Několik desítek let. U úzké cesty pod modrými horami. Tehdy malá žena s ještě menší sestřenkou poskakovaly dole a prosily mladého muže v koruně stromů o pár z nich. Nedal. Smál se. Sám jedl…
Zřejmě dobrý oddíl
Milující žena má milovanou dceru a ta dcera roste rychle a do krásy. Žena větří početný zástup ženichů, větří jisté vdavky. Kterému z nich dovolí, aby na něžný dceřin prsteníček jednou navlékl kroužek z drahého kovu? Hasiči to dovolí. Takový profi hasič má totiž všecko…
Něco za něco
Žena převážně bdí a málo spí. Ke čtení si místo brýlí nasazuje roušku. Diví se, že to není lepší. Svědomitě chystá synovi léky, načež je sama nevědomky sezobává. Syn se diví, že to není lepší. Celkově přibývá starostí. Rovněž dětí má žena mnohem víc, než kdy mívala…
Zelený drátek
„No, ženo! Kde je ten zelený drátek!?“ osočí se muž na ženu. „Jaký drátek? O čem to mluvíš?“ „Ten zelený. Tady na lince byl. Zelený.“ „O žádném drátku nic nevím.“ „Ale tady byl a tys tu byla taky, když sis brala housku.“ „Ahá!“ odhazuje žena lžíci, „takže by mě obviňuješ, že jsem ti vzala drátek…
Vy jste věděl, pane Balabáne
Přišel, rozvážně usedl ke stolečku u okna a prosil si turka. Přinesla jsem mu jej. Ve skle. A on byl rád. Já ještě radši. Nešlo totiž jen o nějakou tureckou kávu. Šlo o život. Ten turek byl prostě život a bez turka život nebyl. Bez turka byla už jenom smrt…
Nemyslet! Hlavně nemyslet
Byl jednou jeden muž a byla jednou jedna žena. Žena často přeháněla. Tak se třeba obávala, že toho guláše bude málo. A nebylo. Po tři dny sytil divizi. Taky se jednou lekla, že je to infarkt. A nebyl. „Jen šprajcnutá krční páteř, paninko,“ nakresilo EKG hrbolky obratlové. V sanitce. Za ranního šera…
Milé Vánoce
Tak jste byly zase tady! Bez sněhu. Zato s poznatkem, že hmota je iluze. Z toho vychází, že pořádek je utopie, bordel věčnost a ti, co uklízí, jsou padlí na hlavu. Vždyť luxují, vytírají, myjí, drhnou, perou, oprašují, žehlí, rovnají, leští, třídí něco, co neexistuje. A to furt a o Vánocích zvláště…