Nic po ránu neosvěží víc. Než hádka s partnerem. O tom, jestli to ona řekla a on slyšel. Jestli to bylo před tím, nebo potom, co ona promluvila o tom. Ale co už. Vždyť on neslyšel ani předtím, ani potom.
Žena je naprosto probraná. Soustředěná. Připravená čelit. S přehledem. I dopravním komplikacím. Ne, těm. Co zní z rádia. Tak. Vzdáleně. Jako když ledové kostky. Čachtají se ve zlatém bourbonu a tlumeně zvoní o nabroušený křišťál. Naopak. Je sto vzdorovat potížím, co tahají z hrdla jasný kvik. Když jelení paroží. Škrtá o kapotu. A srst jedním tahem přeleští espézetku.
Žena maso naloží do jalovce. Parohy zavěsí nad krb. A už pospíchá potěšit zaměstnavatele. 150% výkonem. Kolegy vyprávěním o střetu s divou zvěří. Své potomky teplým obědem. Špagety byly. A ženin dopaminový systém. Pěti polévkovými lžícemi. Rybízového džemu. Sedíc přitom ve spíži. Na malované štokrli.
Schovává se tam. Před vlastními dětmi. Před jejich energií. A hlučným štěbetáním. Před jeleny. Před špatným svědomím. Že žere. Piškoty. A marmeládu. Před faktem. Že je nutné již dospět. A ne fňukat. Do telefonu. Mamince. Že neví, co říká a kdy. Že vraždí jeleny. Že maká. Jako šroub. A prachy nikde. Že byly jen špagety. Že sedí ve špajzce. A k tomu potmě.
Avšak. Děcka. Jsou tu. Berou ženě džem. Piškoty. I tmu. A žena objeví citrony. Co se pohřešovaly dva dny. Namísto v lednici. Válí se. Ve žluté síťce. Na polici. Spolu s česnekem a cibulí. A nejstarší říká: „Promiň. Já nevěděl.“ A žena říká: „To nic.“ A vyráží na jeho třídní schůzky. To aby věděla.
„Nevím, jestli to víte“, uvádí setkání s rodiči, jenž mají piškoty v žaludku a jeleny v bajcu, paní třídní. „Ale vaše děti jsou v pubertě.“ Pánům padá čelist. Dámy odříhnou si rybízový džem. Tabule samovolně sjíždí dolů. Paní třídní vysouvá ji nahoru. A usilovně ťuká. Na interaktivní plochu. Lila nehtem. Pravíc: „ Jsem pověstná. Tím. Že mám nevodivé prsty.“ Páni nevěří svému sluchu, užijí uchošťoury. Dámy chápou se kabelek. Usilovně pídí se. Po včerejším. Nedokouřeném. Džointu. Tabule sjíždí. Třídní ťuká. Tabule sjíždí. Rodičové nevědí. Kam s očima. Co s ušima. A použitými uchošťoury. A se špačky džointů. Paní třídní ťuká. Znovu. A znovu. Asi stokrát. Ještě. Dokud jelen. Ve spíži. Nevstane z mrtvých.
Pak už to. Paňučitelka vzdává. Jelen kluše. Ze špajzu. Do lesa. Bez srsti a paroží. Zato rozverně. S vděčností. Za druhou šanci. Žena kluše z města. Dom. Do špajzu. Bez toho, aniž by věděla. Jestli to ona řekla a on slyšel. Co s tou pubertou. Kde asi příště hledat citrony. A co o víkendu k obědu. Když jelen. Zdrhnul.