Hyc jak sviňa. A v rybníce. Tři pedagožky. Živě sobě promlouvají. Tu a tam. Distingovaně cvaknou si kalné vody. Kapři majstrují. Skáčou tak vysoko, že delfíni. Na dece pod vrbou. Závistivě mhouří očka. Však tři baby, no ne?
Ženy plavou chvatně. Nic nedbají na bahýnko, na kapří skotačení, na vzteklé funění agresivních labutí. Je totiž potřeba stihnout. Mimořádnou událost. Poradu. Šup, šup! Pan řídící už leští skřipec, kloktá syrová vejce. Paní zastupující rovná židličky. Sbor pomalu. V propocených korkáčích. Šourá se hutným parnem. Ztichlou chodbou školní. A vychytrale obsazuje místa v posledních lavicích.
Tři humanoidní samice však teprve. Zadýchaně rozráží poslední vlny. Toporně vrhají se na břeh. Až milým kytovcům na zahrádce dřevěného kiosku klesá čelist spodní i pěna pivní. Chemikářka dávena jest astmatickým kašlem. S němčinářkou muchluje se žabinec. Sečtělou hnátu češtinářky deformuje křeč. Ale protože THE WINTER IS COMING a porada s ní, ženou se ženy ke svým vozům. Bez osušení. Bez botiček. Bez ventolinu.
Vykoupané baby jedou alejí stovkou. Na dohled škole dvěma. Zahajovací řeč přerušují ječící brzdy a trojí sípot, když zpozdilé zadnice vklouzávají do škamen v první lajně. Provinile kantorky klopí zraky. K rybině z šatů zhůvěřile čpící. K poháru vody stolní. K pokroucené klenbě nožní.
To hlavní. Udá se však. Až na druhý den. Když kluci. Z osmé třídy. V hodině přírodopisu. Vyráží k rybníku. Aby vypátrali. Spoďáry od plavek. Co vytrousila z ručníku. Jedna z těch rozpustilých výtečnic.
Údajně. Nenašli. Nic.