Tak mě málem zastřelili. Mezi kukuřicí a čerstvě pohnojeným a rozoraným strništěm. Jen kousek za lipovou alejí a dva kousky před rybníkem. Na dohled vodárenské věže, slepičárny a slavného kopečku Říp, ač ten byl v tu chvíli poněkud zastřen inverzním oparem.…
Není nutno nikoho odkráglovat ani šlohnout skývu chleba. Stačí porodit pár dětí. My jsme galeje zakusili tuhle uprostřed lesů a hájů. V jednom z nich zůstalo levé koleno, v druhém háji iluze o pohodové dovolené s dětmi. Zatímco čéška vzala za své hned v úvodu, iluze se držely překvapivě dlouho…
Povídka. K obveselení, zamyšlení, ke zkrácení dlouhé chvíle, k prchavému oddechu od všech možných starostí. Zkrátka, užij dle libosti, rozmilý čtenáři.…
Kdo by to neznal? Kdo někdy nenesl špinavé nádobí do lednice? Kdo k uchu nezvedl počítačovou myš, jakmile zazvonil telefon. Kdo nezaklepal na dveře, když vycházel z vlastního pokoje do vlastní předsíně, v jejímž zaprášeném koutě se polekaně choulil opuštěný malý pavouček a pípal: „Volno,“…
Pod dohledem ranního slunce uličnicky prosakujícího širokou korunou staré vrby zdolal mě spiritualismus. Uzobávali jsme bezsemenné hrozno a hráli v piškvorky. Teplý vánek pohrával si s papírem, já zaníceně cumlala uzávěr propisky, když tu spiritualismus hravě dospěl ke svým pěti kolečkům řadě…
Zašly jsem si tuhle na pivínko. Opulentní večeře o kachně na červeném zelí s knedlíkem žádala si tentokrát zalít polotmavým speciálem o třinácti stupních. A protože ona kačena byla obzvlášť tučná a děti ten den náramně hlučné a muž jedné z nás kamsi schválně schoval nůžky, žahly jsme kousků povícero…
Mám bratra. Je už velký a stejně se ztratil. S rostoucí bezradností tuhle na svatého Cyrilka a Metúda třeštil oči střídavě na displej telefonu s mapou plnou vrstevnic a přerušovaných čar zaručujících všechno, nebo nic, a střídavě je poulil do lesa před sebou, za sebou i vedle sebe…
Přátelé, tak dečka je minulostí. Teď sháníme lví lejno. Kdyby nebylo lví, tak tygří, prosím vás. Dvě, tři kilečka, byla-li by. Nedovedu jaksi přesněji odhadnout. Toť artikl, který jsem nepořizovala, co jsem živa, respektive kam až má paměť sahá…