Prý až do dna

Žena nechce panikařit, ale prý už není času nazbyt. Jeden muž nakapal ráno do sklenice s vodou esenciální olejíček. Aby klientům terapeutovna hezky voněla. Pozdě odpoledne tentýž muž vodu vypil. Do dna. Chutnala mu. Po perníčních. Voněla mu. Po Vánocích.

Kolik toho prý vypil, zainteresovaně zjišťovala paní z toxikologické poradny asi minutu nato.

Že prý 20, možná 30 kapek a že jestli prý umře.

Prý že ještě ne a cože to bylo za příchuť.

Prý vánoční čas a nakolik je to toxické.

Prý jak pro koho a že si má dát panáka a pít hodně vody. Bez olejíčku.

Prý jak to myslí a kdo je tedy ohrožen zejména.

Prý zejména zájmena: Ona a ony. Ta, tyto a támhle ty taky. Prostě všecky.

Prý tomu nerozumí.

Prý ani nemůže, je muž. A když už jsou prý u toho, tak ať se moc nepozoruje.

Muž naplněn úlevou a vděkem přistoupil k doporučením svědomitě. Dal si dva panáky valašské slivovice, vědro čisté vody a v posilovně pořádně do těla. Když se večer stále blažený ze svého znovuzrození potil na pryčně finské sauny, všichni přísedící se něžně usmívali. Byly cítit Vánoce. Z pusinky. Ze zadečku. Z každého póru odvážného muže, průkopníka, co vypil vánoční čas až do dna a přežil.