Vzpomínáme v dobrém

Den jako malovaný. Slunce žhne a vějíře mají žně. Do stinné kuchyně vstupuje moucha. Zlatý rámeček nade dveřmi se vzkazem „vítán buď, kdo s dobrými úmysly přicházíš“ oblízne. Nad slovem „dobrými“ umyje si ruce. Rozhlíží se. Optikou inspekce krajské hygieny vmžiku odhaluje nejvábnější metu: ztepilého týpka v trenkách.

Kontakt je náhlý. Intenzivní. Invazivní. Říčně hmyz feminní mašíruje kožním terénem. Biceps. Triceps. Velký prsní. Zdvihač lopatky. Trapéz. Široký zádový. Vášnivě prodírá se zvlhlým porostem. Lísá se. Tulí. Splněný sen! Musculy minor, major, pravé, levé a všecičky ulepené.

Objekt zájmu nezůstává netečným a živě rozvlní své boky. Ošívá se. Poskakuje. Pomrskává údy. Vykřikuje silným hrdelním hlasem. Slova plna emocí. Pikantní. Vztah klíčí, roste a sílí. Náruživý tanec víří prach, rozcinkává nádobí, nebezpečně rozhoupává zlatý rámeček nade dveřmi. Ona a on. Ano a ne. Láska a nenávist.

Muška couvá. Parkuje. Na okenní tabuli. Vždyť je nutno popadnout dech. Přepudrovat nos. Uhladit drdol. Popotáhnout podprsenku. Povytáhnout punčošky… Nic z toho se však nekoná. Máchnutí pomněnkově modré kuchyňské chňapky přemisťuje ji rázem do substrátu pod orchidej.

Úderem magnetu rozkročí se skleněné nohy náhle vzniknuvšího pavouka hezky do široka. Překvapením ustrne ruka, co vzala chňapku a nebála se ji použít. V okně díra a za ní kamenná tvář majitelky kuchyně navěky přibíjí srdnatého bojovníka za svobodu k podlaze.

A moucha? Je slušně vychovaná. Ví, co se patří, a na toho týpka v trenkách vzpomíná jen v dobrém.