Přišel, rozvážně usedl ke stolečku u okna a prosil si turka. Přinesla jsem mu jej. Ve skle. A on byl rád. Já ještě radši. Nešlo totiž jen o nějakou tureckou kávu. Šlo o život. Ten turek byl prostě život a bez turka život nebyl. Bez turka byla už jenom smrt…
Byl jednou jeden muž a byla jednou jedna žena. Žena často přeháněla. Tak se třeba obávala, že toho guláše bude málo. A nebylo. Po tři dny sytil divizi. Taky se jednou lekla, že je to infarkt. A nebyl. „Jen šprajcnutá krční páteř, paninko,“ nakresilo EKG hrbolky obratlové. V sanitce. Za ranního šera…
Tak jste byly zase tady! Bez sněhu. Zato s poznatkem, že hmota je iluze. Z toho vychází, že pořádek je utopie, bordel věčnost a ti, co uklízí, jsou padlí na hlavu. Vždyť luxují, vytírají, myjí, drhnou, perou, oprašují, žehlí, rovnají, leští, třídí něco, co neexistuje. A to furt a o Vánocích zvláště…
Žije jedna žena a jeden muž. Ten muž nejí teplé zelí. Za každých okolností voní. Dělá vtipy. Vroucně si přeje, aby kuny odešly. A ony neodchází. Tajně touží, aby o něm žena nepsala. A ona píše. Píše, že je sova. Pragmatik. Elegán. A taky logik…
Nic se neděje. Na druhou stranu se toho děje příliš. A protože ničemu pořádně nerozumím, je čas na slovní hrátky. Začněmež od _B_. Áčko pomíjíme, poněvadž batoh je příjemnější než aktovka, barakuda zbaští ančovičku, byl to Bůh, kdo uhnětl Adama, a biftek aspikem nenahradíš…
Dojalo mě, když vyšla z pekařství a poprvé se zakousla do skutečné croissantové many. Zornice se jí rozšířily rozkoší a kontext srovnáním domácího skvostu s prefabrikátem gumové housky. Dojalo mě, že ji premiérové sousto přikovalo na místo a to druhé přimělo otočit. A pak... mě málem trefil šlak…
Tak mě málem zastřelili. Mezi kukuřicí a čerstvě pohnojeným a rozoraným strništěm. Jen kousek za lipovou alejí a dva kousky před rybníkem. Na dohled vodárenské věže, slepičárny a slavného kopečku Říp, ač ten byl v tu chvíli poněkud zastřen inverzním oparem.…
Není nutno nikoho odkráglovat ani šlohnout skývu chleba. Stačí porodit pár dětí. My jsme galeje zakusili tuhle uprostřed lesů a hájů. V jednom z nich zůstalo levé koleno, v druhém háji iluze o pohodové dovolené s dětmi. Zatímco čéška vzala za své hned v úvodu, iluze se držely překvapivě dlouho…