Žena převážně bdí a málo spí. Ke čtení si místo brýlí nasazuje roušku. Diví se, že to není lepší. Svědomitě chystá synovi léky, načež je sama nevědomky sezobává. Syn se diví, že to není lepší. Celkově přibývá starostí. Rovněž dětí má žena mnohem víc, než kdy mívala…
„No, ženo! Kde je ten zelený drátek!?“ osočí se muž na ženu. „Jaký drátek? O čem to mluvíš?“ „Ten zelený. Tady na lince byl. Zelený.“ „O žádném drátku nic nevím.“ „Ale tady byl a tys tu byla taky, když sis brala housku.“ „Ahá!“ odhazuje žena lžíci, „takže by mě obviňuješ, že jsem ti vzala drátek…
Přišel, rozvážně usedl ke stolečku u okna a prosil si turka. Přinesla jsem mu jej. Ve skle. A on byl rád. Já ještě radši. Nešlo totiž jen o nějakou tureckou kávu. Šlo o život. Ten turek byl prostě život a bez turka život nebyl. Bez turka byla už jenom smrt…
Byl jednou jeden muž a byla jednou jedna žena. Žena často přeháněla. Tak se třeba obávala, že toho guláše bude málo. A nebylo. Po tři dny sytil divizi. Taky se jednou lekla, že je to infarkt. A nebyl. „Jen šprajcnutá krční páteř, paninko,“ nakresilo EKG hrbolky obratlové. V sanitce. Za ranního šera…
Tak jste byly zase tady! Bez sněhu. Zato s poznatkem, že hmota je iluze. Z toho vychází, že pořádek je utopie, bordel věčnost a ti, co uklízí, jsou padlí na hlavu. Vždyť luxují, vytírají, myjí, drhnou, perou, oprašují, žehlí, rovnají, leští, třídí něco, co neexistuje. A to furt a o Vánocích zvláště…
Žije jedna žena a jeden muž. Ten muž nejí teplé zelí. Za každých okolností voní. Dělá vtipy. Vroucně si přeje, aby kuny odešly. A ony neodchází. Tajně touží, aby o něm žena nepsala. A ona píše. Píše, že je sova. Pragmatik. Elegán. A taky logik…
Nic se neděje. Na druhou stranu se toho děje příliš. A protože ničemu pořádně nerozumím, je čas na slovní hrátky. Začněmež od _B_. Áčko pomíjíme, poněvadž batoh je příjemnější než aktovka, barakuda zbaští ančovičku, byl to Bůh, kdo uhnětl Adama, a biftek aspikem nenahradíš…
Dojalo mě, když vyšla z pekařství a poprvé se zakousla do skutečné croissantové many. Zornice se jí rozšířily rozkoší a kontext srovnáním domácího skvostu s prefabrikátem gumové housky. Dojalo mě, že ji premiérové sousto přikovalo na místo a to druhé přimělo otočit. A pak... mě málem trefil šlak…