Ne, že by se jim nechtělo plakat jinde než právě pod sprchovací hadicí. Když na to přijde, brečet by mohly všude a za všech okolností. Jenže pokud se tak stane, jde naneštěstí o zoufalé volání po síťce šťavnatých pomerančů, jež jí - shrbeně sedíc na odlehlé lavičce ve stínu mohutného kaštanu v odlehlém koutě zahrady kterési psychiatrické léčebny - uražení blízcí a zakřiknutí přátelé opatrně položí do klína každou první středu v měsíci.
Jakmile to jednou jedinkrát neukočírujete a skočíte do té černé díry, která se před vámi doširoka rozevře a garantuje zapomnění, dokonalé rozpuštění a neprodyšné zasypání teplými vločkami sněhu, je už jednou provždy zle. Třebaže se z propasti zase vyškrábete nahoru, nikdy se už zcela nezacelí a visuté mosty přes ní vedoucí už budou navždy nebetyčně vachrlaté. Při sebemenším životním zaškobrtnutí hrozí zřícení, přičemž nešťastník obvykle dopadne ještě hlouběji než prvně. Jaký pak může vést život ta skleníková květinka přecitlivělá obzvláště na realitu, která tu více fouká, tu příliš hřeje, tu mrazí nebo posílá nenažrané hraboše a překyseluje půdu? Těžký, přetěžký.
Proto, moji milí, držme se a nerozplačme se kupříkladu na zubařském křesle, byť je k nám pan doktor tolik laskavý a má tak upřímnou starost o náš chrup a byť o nás sestřička pečuje nezištně a podává čerstvě načepovanou vodu v kelímku a něžně otírá sliny a krev z tváře a solidárně na nás mrká levým okem s vážným příslibem, že naše nedůstojně roztažená tlama a bojácné kňourání, zůstane za dveřmi ordinace a nikdo jiný se o nich nedozví. Vydržme to do sprchy! Vyplačme tam prázdnotu po odchodu milovaných na věčnost, zrady, šikany, zlomené srdce, poslední čokoládové zlaťáky v růžovém prasátku, nakřápnutou mlhovku, spálenou večeři, rýmečku i ty tři prsty se zatvrdlou vrstvou vteřinového lepidla, které jste před odchodem z domova nestihli odstranit a nyní jím na veledůležité schůzce uvádíte do rozpaků a pochyb své potenciálně nové obchodní společníky.
Je jedno, nakolik je situace vážná. Je jedno, zda jde o skutečnost, nebo prozíravou prevenci. Sprcha spláchne cokoliv. Něco rychleji, něco časem. Ale spláchne. A když se budete soustředit, alespoň nakrátko pod proudem horké vody ucítíte náruč teplou, kterou poskytují bezpodmínečně milující rodiče, chápavou, jež je vlastní dědečkům a babičkám, i pevnou, kterou nastavují skuteční partneři a přátelé.
V tomto roce, a samozřejmě i v dalších letech, vám všem ze srdce přeju dostatek síly včas doběhnout do sprchy a zároveň co nejméně důvodů ke sprchování!
Sem tam se ale umejte, děcka! Jinak ty naše kuny nebudou mít kde bydlet.
