Malé děti velkým dospělým požírají volný čas, nervy a slovní zásobu. Naštěstí je tu druhá strana mince. Volnému času dávají smysl a říz a psychiku zocelují. Se slovní zásobou je to však, zdá se, tak trochu kříž.
S příchodem prvního potomka počnou houževnaté radlice bagrů s poznávací značkou ŽIVOTNA100% hrnout na řečové centrum v mozku haldy plen, duny dětského zásypu, vagony piškotů a dudlíků. Celou tuto směs, Brocovo centrum nevyjímaje, vložíme do míchačky a za notného zalévání výživným mateřským mlékem mícháme tak dlouho, dokud jsou patrné hrudky. Poté jemnou kaši nalejeme do libovolné rodičovské formy, jichž trh nabízí v přehršli variantách jako kupříkladu vypatlanec či tupohlav, zpomalený film, splašená kobyla, živý mrtvý, suchar... jen si vybrat. Pečeme při pokojové teplotě v posteli, která je stejně věčně prázdná, protože její majitel kolébá, konejší, kojí, utírá nosík, dává sirupek, přebaluje, převlíká, přikrývá, hledá dudlík, měří teplotu, volá záchranku, jezdí s vláčkem, připravuje něco k zakousnutí, zpívá písničku, vysvobozuje ve šprušlích šprajclou nožku, podává z lahve čaj a ze země medvídka, popřípadě rovnou vstává, vždyť už se v posteli válel celé tři hodiny.
Čert vem, že si zaboha nemůžu vzpomenout, jak se říká těm vysokým botičkám, co si je beru ven, když prší a jsou kaluže, a složitější slova jako cizrna, louskáček nebo korzet zvládám jen po šesti koflíkách silného kafe a šesti tabulkách čokolády, bez nichž se slovní zásoba smrskává na bác, haf, mňau, píp píp, hami ham, to je aua, nene, do vody a nynynky.
Čert vyber mi z huby všecky ty hovadiny typu: dojez si ty zuby a běž si čistit vajíčko.
Čert odeber mi mou výchovnou způsobilost, jelikož jsem na metafyzické otázky chytrého školáka: kdo jsem, proč já jsem já, jsem to já, určitě jsem? odpověděla: eeeeeeh a ehmmmmm, byť oba hlubokomyslné komentáře se prodraly na povrch z opravdu přehluboké hloubky.
Čert udav se očima, co se mi takhle nedělního rána zakutálely až pod stůl, když jsem je valila na svého vzdělaného a stále vzdělávajícího se, sečtělého a stále čtoucího, vymluveného a stále aktivně hovořícího partnera, jenžto se mezi ovesnou kaší, křupavou slaninou a pomerančovým džusem oháněl slovy jako substitut, perimetr, diverzita či rotačně invariantní. (Mimochodem posledně jmenované se týkalo dámských tang!)
Čert zazdi, že prostě konverzaci s dospělým jedincem nedávám, že nestíhám, že se nechytám a že jsem prostě v prdeli, což je to jediné, co vím, na nic jiného řádně vysoustružený názor nemám.
Čert se zalkni mou slavnou minulostí, v níž bych svou slovní zásobou jistě slušně vybavila všecičky pozemšťany a ještě by mi něco zbylo pro několikero posádek marťanských lodí.
Koktání, breptání, obtíže s výslovností, primitivní věty, ztracená souvětí, vynechaná písmena a slova, to všechno sbal si čert. Co však, chlupatisko pekelné, mi zachovej, toť shovívavého posluchače. Není totiž nic smutnějšího, než když bezradně sledujete, jak během vašeho marného zápasu se slovy zprvu zvědavé a natěšené očekávání v očích vašeho posluchače postupně chladne a rezignovaně okorává až se nenávratně rozsype jako právě pomletá strouhanka, kterou nato s chutí sobě vlastní schlemtá naše kuna skalní.
A vůbec, ty smradlavý rohatče! Víš, co jsou to prsačky? A co znamená lepavý? A vykrvit? Nebo přidržovánka? He? Tak víš? Nevíš.
Já to vím. Já jo…
Dovětek pro zvídavé aneb kratičký exkurz do předškoládštiny
- prsačka = podprsenka
Z praxe: „Oblíkni si ty prsačky. Chceš prsačky? A tady máš ještě slipečky,“ říká předškolačka batoleti, zatímco ho navléká do dvoudílných dámských plavek.
- lepavý = pracující s lepidlem
Z praxe: „Ježíš, od čeho máš tu sukýnku?!“ „My jsme dneska měli ve školce lepavý den, víš?“ lísá se předškolačka a mává mi před nosem papírovým koláčkem sypaným nepomletým mákem.
- vykrvit = přestat krvácet
Z praxe: „Mami, už se mi to vykrvilo,“ piští šťastně předškolačka s odlepenou náplastí v ruce.
- přidržovánka - madlo, vydrat - vydrhnout
Z praxe: s houbičkou nacucanou Cifem zaníceně pulírujíc kuchyňskou linku, protože maminka pro změnu píše: „Mám vydrat i ty přidržovánky?“