Nekřesťanská čtvrtá ranní. Černá tma skřípe mezi zuby. Jinovatka pod podrážkou. Horká pára z úst je cítit po zubní pastě. A bus? Nikde. Jízdní řád zamlžen. Žena vytahuje brýle. Vskutku: „Nejede. Je sobota, bejby.“ Schová brýle, utře slzu a osiří na středočeském autobusovém nádraží…
Setkaly se v podvečer. Jako dvě vekslačky. Na opuštěném parkovišti. Za hospodou. Aby jedna druhé předala zboží. Dlouhovlasé zboží. Venku ni noha. Za okýnky, co nikdy nemrknou, však jedna vedle druhé. Vytahují se na špičky. Špicují ouška. Ostří očka. Ručky chvatně hmatají po okulárech…
Událo se to po probdělé noci, kdy po sobě kuny vrhaly kostelní zvony a hmoždíře. Poté, co se žena ráno namazala nočním krémem a obědové buchtičky se šodó zapila proseccem. Tehdy se stalo, že žena porušila sedmé přikázání a pokradla…
Na ženu laškovně rozvlnil obočí mladý muž. U bazénu se slanou vodou. S džin fizzem po pravici a matinkou po levici. Žena byla upřímně překvapená…
Žena má bratránka, co spadl z višně. Rostla planě. Několik desítek let. U úzké cesty pod modrými horami. Tehdy malá žena s ještě menší sestřenkou poskakovaly dole a prosily mladého muže v koruně stromů o pár z nich. Nedal. Smál se. Sám jedl…
Milující žena má milovanou dceru a ta dcera roste rychle a do krásy. Žena větří početný zástup ženichů, větří jisté vdavky. Kterému z nich dovolí, aby na něžný dceřin prsteníček jednou navlékl kroužek z drahého kovu? Hasiči to dovolí. Takový profi hasič má totiž všecko…
Žena převážně bdí a málo spí. Ke čtení si místo brýlí nasazuje roušku. Diví se, že to není lepší. Svědomitě chystá synovi léky, načež je sama nevědomky sezobává. Syn se diví, že to není lepší. Celkově přibývá starostí. Rovněž dětí má žena mnohem víc, než kdy mívala…
„No, ženo! Kde je ten zelený drátek!?“ osočí se muž na ženu. „Jaký drátek? O čem to mluvíš?“ „Ten zelený. Tady na lince byl. Zelený.“ „O žádném drátku nic nevím.“ „Ale tady byl a tys tu byla taky, když sis brala housku.“ „Ahá!“ odhazuje žena lžíci, „takže by mě obviňuješ, že jsem ti vzala drátek…