Vyprala žena mohér. Na čtyřicítku. Kde jsi, příčino? Dlíš v neduživém kvocientu inteligenčním? Či v roztržitosti génia? Morčeti Mikoušovi. Je to buřt. Raduje se. Má nový svetr. Luxusní. Je mu tak akorát. Barva splývá s podestýlkou a dravé káně je bez šance. Mikouš divoce kluše. Smykuje…
Žena sama na cestách. V plískanici a vlhkém šeru přestupuje z bryčky do bryčky. Přehazuje tlumok z ramene na rameno. Mžourá skrze hustý déšť. Pase po světle, co není jen mlžně rozpitá kaňka kandelábru. A hleďme ho! Hostince! Tváří se přívětivě. Krb plápolá poveselu. Rožní se sele…
Nekřesťanská čtvrtá ranní. Černá tma skřípe mezi zuby. Jinovatka pod podrážkou. Horká pára z úst je cítit po zubní pastě. A bus? Nikde. Jízdní řád zamlžen. Žena vytahuje brýle. Vskutku: „Nejede. Je sobota, bejby.“ Schová brýle, utře slzu a osiří na středočeském autobusovém nádraží…
Setkaly se v podvečer. Jako dvě vekslačky. Na opuštěném parkovišti. Za hospodou. Aby jedna druhé předala zboží. Dlouhovlasé zboží. Venku ni noha. Za okýnky, co nikdy nemrknou, však jedna vedle druhé. Vytahují se na špičky. Špicují ouška. Ostří očka. Ručky chvatně hmatají po okulárech…
Událo se to po probdělé noci, kdy po sobě kuny vrhaly kostelní zvony a hmoždíře. Poté, co se žena ráno namazala nočním krémem a obědové buchtičky se šodó zapila proseccem. Tehdy se stalo, že žena porušila sedmé přikázání a pokradla…
Na ženu laškovně rozvlnil obočí mladý muž. U bazénu se slanou vodou. S džin fizzem po pravici a matinkou po levici. Žena byla upřímně překvapená…
Žena má bratránka, co spadl z višně. Rostla planě. Několik desítek let. U úzké cesty pod modrými horami. Tehdy malá žena s ještě menší sestřenkou poskakovaly dole a prosily mladého muže v koruně stromů o pár z nich. Nedal. Smál se. Sám jedl…
Milující žena má milovanou dceru a ta dcera roste rychle a do krásy. Žena větří početný zástup ženichů, větří jisté vdavky. Kterému z nich dovolí, aby na něžný dceřin prsteníček jednou navlékl kroužek z drahého kovu? Hasiči to dovolí. Takový profi hasič má totiž všecko…